Chytrá karanténa; prosba o pomoc

Pro @Roklen24 píšu názorový článek o tom, jaký mám jako programátor náhled na chytrou karanténu.

Sám jsem si vytkl sedm bodů, ve kterých mi chytrá karanténa připadá jako ne zcela šťastné řešení případně jako věc potenciálně nebezpečná do budoucna.

Mně samotného se přímo žádná opatření nedotkla a zároveň jsem se programátorsky na žádném řešení nepodílel. To může být určitá výhoda, protože na danou problematiku nebudu mít emotivně zabarvený názor. Avšak bych se i přesto rád dozvěděl informace i od lidí, kterých se daná věc týká osobně.

Mám v přátelích někoho z vás, kdo by se se mnou o své zkušenosti chtěl podělit? Klidně anonymně.

Mám konkrétně na mysli:

  • Lidi, kteří dávali souhlas s poskytnutím dat od mobilních operátorů
  • Někoho, kdo by byl nakažen koronavirem a tahle informace (bez toho aby chtěl) unikla (například v rámci rodiny/domu/zaměstnání)
  • Kdo pracuje s daty na druhé straně (hygienici, zdravotní sestřičky, lékaři)
  • Koho se dotkla některá z tvrdších verzí karantény v zahraničí (Slovensko / Polsko)
  • Lidi, kterým karanténa přetrhla rodiny a přátelské vztahy
  • Lidi, kterým karanténa zastavila business
  • Někoho, kdo by se na jakékoliv aplikace chytré karantény podílel jako vývojář/grafik/ux

Budu moc rád když mi napíšete buď sem do komentářů, na Messenger, nebo na email me@pavolhejny.com.

Srovnání nástrojů na automatizaci sdílení – JetPack

V předchozím příspěvku jsem psal o tom, jak bych rád automatizovat sdílení příspěvků na sociální sítě. Postupně bych rád popsal jednotlivé možnosti a nástroje, které jsem zkoušel.

První řešení, které jsem nasadil, je plug-in přímo do WordPressu JetPack.

Výraznou výhodou ale zároveň i podstatnou slabinou je jeho jednoduchost. Samotný JetPack dělá ve WordPressu mnoho různých věcí – jde o balíček jednoduchých, ale užitečných nástrojů.

Jedna z těchto funkcí je automatické sdílení nových příspěvků na sociální sítě. Bohužel prakticky jediným nastavením je, zda to na danou síť sdílet chci nebo nechci. Chybí mi možnost, nějakým automatizovaný způsobem určit, co konkrétně se bude dál sdílet – nadpis, text, odkaz nebo obrázek. Proto se podle mě pro složitější příspěvky (bez toho, abych příspěvek stejně ještě jednou musel na sociální síti poupravit) úplně nehodí.

Facebook? LinkedIn? Twitter? Instagram?

Facebook?, LinkedIn, Twitter, Instagram, Post, Story, Skupiny, Stránky…

Možností sdílení příspěvků je dneska tak ohromné množství, že je někdy těžší nasdílet příspěvek všude, než jeho samotné napsání. Navíc je každá z výše uvedených platforem dost velkou černou dírou na čas.

Existují plánovače pro sdílení obsahu na sociální síťě. Avšak jako programátor bych měl rád nějaké jedno centrální místo, kde mám všechno – takový můj content single source of the truth. Tohle místo chci mít pod svoji vlastní kontrolou.

Zjistil jsem, že je překvapivě jednoduché nastavit si blog takovým způsobem, aby mi automatický sdílel příspěvky na sociální sítě. Tohle je můj první takový příspěvek.

Budu moc rád za feedback a návrhy na vylepšení. Případně se s vámi velmi rád podělím o zkušenosti jakým způsobem si takovou věc můžete nastavit také.

401 milionů za eshop s třemi položkami! Moc nebo málo? A dá se taková věc vyrobit za víkend na hackathonu?


401 milionů korun – tolik bude stát eshop na dálniční známky, ohledně kterého se poslední týden strhla na internetu vášnivá debata. K jeho přesnému zadání nemá veřejnost přístup. I přesto se neustále debatuje, kolik by takový projekt měl vlastně stát.

  • Je 401 milionů za jednoduchý eshop se třemi položkami mnoho peněz?
  • Je 401 milionů za komplexní systém který řeší IT servis dálnic v České republice mnoho?

Primární problém však nakonec není v samotné ceně zakázky, ale v neznámém zadání celého projektu. Jen velmi těžko se bude komukoliv usuzovat zda je 401 milionů mnoho a o kolik je suma přemrštěná. Možná jde o řádově předřazený projekt nebo na rybníček s kapříky zbyl jen nějaký ten drobný desáteček. 

Po pár dnech padl návrh, celý systém vytvořit zdarma a rychle

Osobně hackathony miluji, účastním se jich, i já je někdy pořádám, občas jsem v roli mentora nebo porotce. Sám bych pravděpodobně další víkend “hackoval”, nebýt toho, že v tu dobu mám přednášku v Brně na IT konferenci DevConf. Myslím, že uspořádat hackathon na toto téma je naprosto parádní nápad.

Zvláštní ale je, jakým způsobem se celá věc prezentuje

“Chceme dokázat, jak absurdní je zadat zakázku za 401 milionů, když to pár schopných lidí dokáže udělat za víkend.” 

To, co není “neschopné” ministerstvo schopné vytvořit za 400 milionů korun, vytvoří parta nadšenců za jediný víkend.

Zpráva s titulkem: “Nic místo čtyř set milionů korun? Programátoři chtějí udělat systém dálničních známek zdarma”, se objevuje i na ČT24.

Zkusme se nad tím ale trochu racionálně zamyslet. Vytvářet IT systémy není jednoduché. Je velký nedostatek lidí, kteří to umějí. Často největší složitost spočívá v tom, umět systém propojit s dalšími systémy a integrovat ho do celého procesu – v tomto případě Ministerstva dopravy nebo ŘSD.

To není něco, co by se dalo vytvořit jen tak za víkend, jako zábava z hecu za náklady pár desítek tisíc korun (na režijní náklady, jídlo, prostory,…). Pro takovou věc je potřeba tým profesionálů a práce v délce mnoha měsíců. Ta něco stojí. Velmi pravděpodobně to není 401 milionů, ale také ne 0 nebo několik desítek či set tisíc korun.

V žádném případě nechci obhajovat vládu Andreje Babiše, Vladimíra Kremlíka, ministra dopravy, ani shazovat iniciativu Tomáše Vondráčka, iniciátora hackathonu. Přijde mi super nápad hackathon zorganizovat – rád bych ale do debaty vnesl trochu střízlivější názor.

Nezávisle na téhle kauze píšu sérii článků o hackathonech, kde se snažím do celé problematiky hackathonů vnést trochu jiný pohled, než jen slepé nadšení. Prosím, dívejme se na hackathony jako na akce, kde se dají vyjasnit myšlenky, doladit zadání, naučit se mnoho užitečných věcí, užít kopec zábavy,ba dokonce i něco malého naprogramovat. Rozhodně se na ně ale nedívejme jako na náhradu dlouhodobé profesionální práce.

I přesto všechno si myslím, že hackathon smysl dává. Rozhodně na ně jděte! Nečekejte ale, že vytvoříte systém, kterým ušetříte  Česku 401 milionů korun. Za jeden víkend se klidně můžete naučit základy, jak se vůbec e-shop tvoří nebo se seznámit sezajímavými lidmi. Hackathon může velmi dobře přitáhnout mediální pozornost k netransparentním zakázkám a přispět tak k lepším výběrovým řízením v budoucnu.

Bral bych tento hackathon jako formu happeningu, ne jako reálné řešení. To samozřejmě pro vás i tuhle zemi hodnotu má!