401 milionů za eshop s třemi položkami! Moc nebo málo? A dá se taková věc vyrobit za víkend na hackathonu?


401 milionů korun – tolik bude stát eshop na dálniční známky, ohledně kterého se poslední týden strhla na internetu vášnivá debata. K jeho přesnému zadání nemá veřejnost přístup. I přesto se neustále debatuje, kolik by takový projekt měl vlastně stát.

  • Je 401 milionů za jednoduchý eshop se třemi položkami mnoho peněz?
  • Je 401 milionů za komplexní systém který řeší IT servis dálnic v České republice mnoho?

Primární problém však nakonec není v samotné ceně zakázky, ale v neznámém zadání celého projektu. Jen velmi těžko se bude komukoliv usuzovat zda je 401 milionů mnoho a o kolik je suma přemrštěná. Možná jde o řádově předřazený projekt nebo na rybníček s kapříky zbyl jen nějaký ten drobný desáteček. 

Po pár dnech padl návrh, celý systém vytvořit zdarma a rychle

Osobně hackathony miluji, účastním se jich, i já je někdy pořádám, občas jsem v roli mentora nebo porotce. Sám bych pravděpodobně další víkend “hackoval”, nebýt toho, že v tu dobu mám přednášku v Brně na IT konferenci DevConf. Myslím, že uspořádat hackathon na toto téma je naprosto parádní nápad.

Zvláštní ale je, jakým způsobem se celá věc prezentuje

“Chceme dokázat, jak absurdní je zadat zakázku za 401 milionů, když to pár schopných lidí dokáže udělat za víkend.” 

To, co není “neschopné” ministerstvo schopné vytvořit za 400 milionů korun, vytvoří parta nadšenců za jediný víkend.

Zpráva s titulkem: “Nic místo čtyř set milionů korun? Programátoři chtějí udělat systém dálničních známek zdarma”, se objevuje i na ČT24.

Zkusme se nad tím ale trochu racionálně zamyslet. Vytvářet IT systémy není jednoduché. Je velký nedostatek lidí, kteří to umějí. Často největší složitost spočívá v tom, umět systém propojit s dalšími systémy a integrovat ho do celého procesu – v tomto případě Ministerstva dopravy nebo ŘSD.

To není něco, co by se dalo vytvořit jen tak za víkend, jako zábava z hecu za náklady pár desítek tisíc korun (na režijní náklady, jídlo, prostory,…). Pro takovou věc je potřeba tým profesionálů a práce v délce mnoha měsíců. Ta něco stojí. Velmi pravděpodobně to není 401 milionů, ale také ne 0 nebo několik desítek či set tisíc korun.

V žádném případě nechci obhajovat vládu Andreje Babiše, Vladimíra Kremlíka, ministra dopravy, ani shazovat iniciativu Tomáše Vondráčka, iniciátora hackathonu. Přijde mi super nápad hackathon zorganizovat – rád bych ale do debaty vnesl trochu střízlivější názor.

Nezávisle na téhle kauze píšu sérii článků o hackathonech, kde se snažím do celé problematiky hackathonů vnést trochu jiný pohled, než jen slepé nadšení. Prosím, dívejme se na hackathony jako na akce, kde se dají vyjasnit myšlenky, doladit zadání, naučit se mnoho užitečných věcí, užít kopec zábavy,ba dokonce i něco malého naprogramovat. Rozhodně se na ně ale nedívejme jako na náhradu dlouhodobé profesionální práce.

I přesto všechno si myslím, že hackathon smysl dává. Rozhodně na ně jděte! Nečekejte ale, že vytvoříte systém, kterým ušetříte  Česku 401 milionů korun. Za jeden víkend se klidně můžete naučit základy, jak se vůbec e-shop tvoří nebo se seznámit sezajímavými lidmi. Hackathon může velmi dobře přitáhnout mediální pozornost k netransparentním zakázkám a přispět tak k lepším výběrovým řízením v budoucnu.

Bral bych tento hackathon jako formu happeningu, ne jako reálné řešení. To samozřejmě pro vás i tuhle zemi hodnotu má!

Soutěž Leonardo

Měl jsem tu čest být v porotě soutěže Leonardo, vynálezecké soutěže pro střední průmyslové školy. Jednotlivé týmy se snažily přijít s tím, jak by mohla vypadat moderní implementace vynálezů Leonardo da Vinciho.

Soutěž byla organizovaná Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace.  A já jsem byl pozván Martinem Kotkem z Asociace virtuální a rozšířené reality.

Spolu se mnou byl v porotě Michal Vavrečka a Jindřich Adolf z ČVUT CIIRC.

Prezentovalo 5 týmů každý zhruba 20 minut a nápady byly opravdu velmi různorodé.

2D tiskárna v rámu 3D tiskárny

Prvním tým prezentoval funkční model knihtisku. Ten vytvořit velmi levný, rychý a ekologický tiskařský lis. K výrobě lisu na 2D plakáty využili 3D tiskárnu. Jednak mnoho dílů i samotná raznice s testovacím nápisem AHOJ byli vytištěné pomocí 3D tiskárny, tak krokové motory a rám byly vzaté z běžné stolní 3D tiskárny.

Tým se nakonec umístil v soutěži jako 3.

Pohled na raznici na tiskárně.

3 děla v jednom

Dělo které střílí koule s dusíkem, aby pomohlo hasičům s požáry? Na první pohled nesmysl, prototyp tohoto děla vyrobil druhý tým v pořadí. Jako porotu nás velmi překvapilo velmi precizní zpracování modelu. Ten byl vyrobený ze dřeva a z plastové trubky pomocí soustruhu. Škoda (nebo možná štěstí pro porotu) byla, že samotný model nebyl funkční.

Tříhlavňové dělo

Ne sklápěcí, ale otočný most

Další velmi zdařilý model měl třetí tým. Ten vyprototypoval most, který má z každé strany otočné rameno směrem do boku. Uprostřed je mostovka rozpůlená našikmo a secvaknutá železnými tyčemi, aby se mohl hladce otevřít a zpět zavřít.

Otočný most

Dron, miniletadlo a kryptex

Co když potřebujete léky, ale bydlíte na samotě a nemáte prostředky k tomu dostat se do lékárny? Tento problém byl vyřešen napůl bezpilotním dronem a napůl letadélkem, které dokáže doručit malou schránku. A schránka není jen tak obyčejná, ale kryptex, kterým je její obsah chráněn. Překvapilo nás, že místo obvyklého postupu, kdy by se schránka designovala pro letadélko, designoval se dron okolo schránky. Řešení i ostatní porotce zaujalo a nakonec se umístil v soutěži jako 2.

Kombinace letadla a drona se schránkou

Autíčko snad se všemi senzory, které vás napadnou

Poslední prezentující tým vyrobil autíčko TARBÍK. Jde o na dálku ovládané vozítko, které dokáže bezpečně monitorovat prostor na dálku. Ten se nakonec i vyhrál i kvůli dobře funkčnímu prototypu a velmi profesionálně zvládnuté prezentaci

Průzkumné vozítko

3D tisk, Arduino a skvělé modely

Celkově mi podobný koncept soutěží dává velký smysl. Asi mnohem větší než víkendový hackathon. Někdy mě samotného překvapí, jaké věci jsou lidé už na střední škole schopní vytvořit.

Být porotcem je čestná, leč nevděčná role. Člověk musí rozhodnout, který z týmů si zaslouží vyhrát i když jsou nápady velmi různorodé a těžko se poměřuje opravdu pěkná modelařina spolu s “bastlířskou tiskárnou”. A navíc sám vím, jak může takové rozhodnutí potěšit i zamrzet. Nakonec převážil funkční prototyp a velmi profesionální prezentace posledního týmu.

PS: Budu rád za návrhy, připomínky a komentáře.

Podívejte se na fotky z celé soutěže. Autorem je Michal Kotek:

Špičky české IT scény se předvedly v plzeňském nádraží na CzechFutureTech

V sobotu 9.11 se nám podařilo něco neuvěřitelného. Na plzeňské nádraží (ani ne hlavní) jsme dostali přes 100 programátorů z celé České republiky, na stagi se ukázala jména jako Tomáš Mikolov z Facebooku nebo Karel Hulec, který pracuje na “trochu lepším matrixu” – NeosVR. A dokonce jsme se obešli bez nehod (no dobře, možná jen pár). Jako místo činu jsme si vybrali právě Plzeň, jelikož je to bohaté průmyslové město s velkou technickou tradicí a samozřejmě výborným pivem.

Pokračování textu Špičky české IT scény se předvedly v plzeňském nádraží na CzechFutureTech